Komentář, na který odpovídáte
iva: Hroznetajne to napsala za mě.
Nikdy nezapomenu na jednoho klučinu v trafice. Šla jsem si něco koupit, chtěla jsem si vsadit, byla jsem dost ponořená do sebe, takže jsem se na něj původně ani pořádně nepodívala, když jsem řešila, co potřebuju. A nějak jsem začala zmatkovat, vršila jsem drobný chyby jednu za druhou, věděla jsem, že zdržuju, lidi za mnou jsou nervózní... Skoro jsem měla chuť s pláčem utéct.
Ten klučina byl celou dobu hrozně milej, klidnej, trpělivej a pak mi naprosto úžasným hlasem řekl: "Ale tohle přece není žádný neštěstí."
Překvapeně jsem na něj zůstala koukat a najednou jsem si uvědomila, že blbnu úplně zbytečně.
Ač to bude znít těžce nadneseně, ten kluk byl jak dotek křídlem anděla.
Mockrát jsem si na něj od té doby vzpomněla 